Proč Votivkirche existuje

18. února 1853

Dne 18. února 1853 zaútočil krejčí jménem János Libényi zezadu na mladého císaře Františka Josefa dlouhým nožem. Podle anglické Wikipedie byl úder odražen tuhým, vyšitým límcem císařovy uniformy a císař utrpěl hlubokou ránu, ale přežil. Hrabě Maximilian O'Donnell udeřil útočníka šavlí a držel ho až do příchodu policie; civilista Joseph Ettenreich císaři pomohl a byl za to později povýšen do šlechtického stavu. Obraz vytvořený ve stejném roce zobrazuje tento zápas.

Kostel jako dík

Císařův bratr, arcivévoda Ferdinand Maxmilián, pozdější mexický císař, vyzval k darům na kostel, který by vzdal dík za císařovo zachránění. Podle vlastních dějin farnosti přispělo na 300 000 občanů. Myšlenka byla pomníkem věrnosti stejně jako víry: votivní kostel, což Votivkirche znamená, financovaný lidmi impéria. Z tohoto původu pramení i ambice stavby: kostel, který měl být vnímán jako dar celého impéria. Anglická Wikipedie jej popisuje jako pomník vlastenectví a oddanosti lidu císařskému domu.

Sedmdesát pět návrhů

V dubnu 1854 byla vyhlášena soutěž a porota obdržela 75 návrhů z rakouských zemí, německých států, Anglie a Francie. Vybrala návrh Heinricha von Ferstela, kterému bylo tehdy 26 let. Navrhl novogotický kostel podle vzoru francouzských katedrál. Ferstel později navrhl hlavní budovu Vídeňské univerzity, postavenou v letech 1871–84 podle Wikipedie, která dnes stojí nedaleko kostela. Jeho kariéra patří ke stejnému stavebnímu rozkvětu na Ringstrasse. Ferstel se narodil ve Vídni 7. července 1828 a zemřel 14. července 1883, pouhé čtyři roky po vysvěcení kostela.

Postaven v letech 1856 až 1879

Stavba začala v roce 1856 a trvala 23 let. Německá Wikipedie uvádí, že základní kámen položili Franz Joseph a kardinál Rauscher a že kámen pocházel z údolí Josafat v Jeruzalémě. Věže dosáhly své plné výšky 99 metrů 18. srpna 1868 a kostel byl vysvěcen 24. dubna 1879, na stříbrné výročí svatby Franze Josepha a císařovny Alžběty. Následujícího roku se stal farním kostelem. Podle anglické Wikipedie je 85 metrů dlouhý a 55 metrů široký, s lodí širokou 30 metrů. Fotochromový tisk z doby kolem roku 1900 jej zachycuje na otevřeném náměstí s dvojicí věží.

Válečné škody a dlouhá obnova

Anglická Wikipedie uvádí, že kostel byl těžce poškozen za druhé světové války. Německý článek dodává, že původně měl 78 vitráží, že mnohé byly zničeny a že obnova v letech 1960–1973 přinesla z větší části nové návrhy. Světlý kámen navíc trpí povětrnostními vlivy a znečištěním ovzduší, a proto stavba vyžadovala téměř nepřetržitou péči. Císařské okno, dar města Vídně, původně zobrazovalo císařovo zachránění; toto okno bylo za války zničeno a jeho náhrada z roku 1964 je laděna více nábožensky. Německá Wikipedie zmiňuje obnovu trvající asi 25 let, která skončila slavnostní mší 26. listopadu 2023, takže kamenné prvky, které vidíte, byly nedávno restaurovány.

Hrobka a oltář

Uvnitř se nachází Salmova hrobka hraběte Mikuláše ze Salmu, který ve věku 70 let zorganizoval obranu Vídně během osmanského obléhání v roce 1529. Padající kámen jej zranil a on 4. května 1530 zemřel. Hrobovou skulpturu vytvořil Loy Hering a podle německé Wikipedie je zapůjčena a vystavena v Růžencové kapli. Pozdně gotický antverpský oltář z konce 15. století je vlámská řezba do dřeva uchovávaná v muzeu kostela. Dnes se v lodi také koná show Light of Creation, která využívá tutéž architekturu jako své plátno.

Přečtěte si dále: Light of Creation: rezervace